AJ-animals s.r.o     

KONTAKTY

AJ-animals s.r.o
sídlo: U hodin 5, Praha 10 107 00
výdejní místo: U hodin 5, Praha - Dubeč
tel: +420 728 493 043
aj.animals(a)seznam.cz
aj.animals@seznam.cz

nikuv-svet.cz

navštivte nás na FB,

 

 

 


 

 

 

 

 

NOVINKY

arr3dítě a pesJak naučit Vaše dítko, aby ho Váš pes vnímal... arr3výcvikové setynové zboží, výcvikové sety... arr3Jarní svod 2014Jarní svod mladých psů loveckých plemen,  se koná  v neděli 6 dubna  2014 v 8:00 hodin  v Horních... arr3zkoušky vlohVšichni na Praze-východ , na Praze 5,6 a jinde úspěšně absolvovali ZV v I.CENĚ gratulujeme... arr3prodloužený výcvikový víkendPodrobnosti najdete v menu letošní termín je 29.8.-31.8.2014 přihlášky zašlu... arr3Nové zbožíNové zboží na e-shopu... arr3výcvikový víkendFotky z výcvikového víkendu Cheznovice září 2013 naleznete... arr3fotosoutěžHlasujeme do konce září...

ZBOŽÍ V AKCI

naše cena 245,00 Kč (10,21 EUR)
do košíku:
naše cena 235,00 Kč (9,79 EUR)
do košíku:
naše cena 260,00 Kč (10,83 EUR)
do košíku:

NEJPRODÁVANĚJŠÍ

naše cena 580,00 Kč (24,17 EUR)
do košíku:
naše cena 70,00 Kč (2,92 EUR)
do košíku:

» Lovecký pes
Ohaři

STANDARD PLEMENE
čerpáno z oficiálních webových stránek KCHVO

FÉDÉRATION CYNOLOGIQUE INTERNACIONALE (FCI)
SECRÉTARIAT GÉNÉRAL: 13, Place Albert I - B 6530 THUIN (Belgie)
Standard FCI č. 99/ 13.02.2002/ (překlad z němčiny)



VÝMARSKÝ OHAŘ (WEIMARANER)
Země původu: Německo
Datum zveřejnění platného originálního standardu: 27.02.1990
Uplatnění: Všestranný lovecký pracovní pes (ohař)
Klasifikace: skupina 7 ohaři, sekce 1.1 kontinentální ohaři, typ "braque" s pracovní zkouškou

Stručný přehled historického vývoje
O vzniku výmarského ohaře hovoří mnoho teorií. Jisté je jen to, že výmarský ohař, který měl tenkrát ještě hodně krve lovčího psa, byl již v první třetině 19. století držen na dvoře zu Weimar.
V polovině století, tj. před začátkem našeho čistokrevného chovu, byl chov téměř výhradně v rukou profesionálních myslivců a hajných ve středním Německu, jejichž chov byl založen pouze na výkonu. Jednalo se zejména o oblast
v okolí Výmaru a o Durynsko. Jakmile přestal existovat lovčí pes, zkřížili tito chovatelé své psy také se stavěcím psem a na potomcích těchto křížení dále chovali. Plemeno se plánovitě chová a registruje do plemenné knihy zhruba od roku 1890. Vedle krátkosrstého výmarského ohaře se již před přelomem století objevila - ačkoli jen ojediněle - také dlouhosrstá varieta. Výmarský ohař se od doby své registrace do plemenné knihy choval jako čistokrevný pes - nedotklo se jej tudíž v podstatě přikřížení cizích plemen, zejména pointrů. Výmarský ohař tak pravděpodobně představuje nejstarší německé plemeno ohařů, které se již zhruba sto let chová na základě čistokrevného chovu.

Celkový vzhled
Středně velký až velký lovecky upotřebitelný pes. Pracovní pes, s hezkou formou, silný, se silně vyvinutou muskulaturou. Pohlaví psa resp. feny má být jasně vyjádřenou.

Důležité proporce
- Délka trupu ke kohoutkové výšce - cca. 12:11
- Délkové proporce hlavy: délka od špičky nosu k začátku čela poněkud delší než délka od začátku čela k týlní kosti
- Hrudní končetiny: vzdálenost loktů ke středu záprstí a vzdálenost loktů ke kohoutku je zhruba stejná.

Chování/charakter (povaha)
Mnohostranný, snadno ovladatelný lovecký pes, s vyrovnanou povahou a vášní pro lovecké upotřebení,
se systematickým a vytrvalým vyhledáváním, nikoli však nadmíru temperamentní. Čich pozoruhodné kvality. Ostrý na škodnou a kořistnický, též ostražitý, ne však agresivní. Spolehlivý ve vystavování a při práci ve vodě. Pozoruhodná tendence k práci po střelbě.


HLAVA

Mozkovna
Lebka
V souladu k výšce těla a obličejové části hlavy. U psa je širší než u feny, u obou pohlaví však poměr šířky mozkovny
k celkové délce hlavy vykazuje dobrou proporci. Ve středu čela prohlubeň. Týl lehce až mírně vystupuje. Za očima dobře viditelná lícní kost.

Stop
Stop velmi nevýrazný.

Obličejová část
Nosní houba
Velká, vystupující nad spodní čelist. Tmavá masová barva, směrem dozadu postupně přechází v šedou.

Morda
Dlouhá a zejména u psů silná, z profilu působí téměř hranatě. Oblast mordy a trháků je zhruba stejně silná. Nosní hřbet rovný, často poněkud klenutý, nikdy není prohnutý směrem dolů.

Pysky
Mírně převislé, stejná masová barva jako dásně. Malá vráska na tlamě.

Čelisti / zuby
Silné čelisti. Chrup úplný, pravidelný a silný. Řezáky se otírají o sebe (nůžkový skus).

Líce
Svalnaté a výrazně vyjádřené. "Suchá hlava".

Oči
Jantarová barva, tmavá až světlá, oči mají inteligentní výraz. Ve štěněcím věku blankytně modré. Oči jsou kulaté, téměř nejsou postavené šikmo. Vička dobře přiléhají.

Uši
Široké a poměrně dlouhé, dosahují zhruba ke koutkům tlamy. Vysoko a úzko nasazené, v dolní části zaoblené do mírné špičky. Ve střehu lehce stočené dopředu, zvrásněné.

KRK
Nesený a působící ušlechtile, horní linie z profilu prohnutá. Svalnatý, téměř kulatý, ne příliš krátký, suchý. K ramenům zesiluje a ladně přechází do hřbetní linie i do hrudníku.

TRUP
Horní linie z profilu
Od prohnuté krční linie ladně přechází přes dobře vyjádřený kohoutek do relativně dlouhého pevného hřbetu.

Kohoutek
Dobře vyjádřený.

Hřbet
Pevný a svalnatý, není spáditý. Zadní část hřbetu není přestavěná. Poněkud delší hřbet není vadou, neboť je pro plemeno typický.

Záď
Pánev je dlouhá a mírně šikmo postavená.

Hrudník
Silný, ale ne nadměrně široký, s dostatečnou hloubkou, dosahující téměř k loktům a s dostatečnou délkou. Dobře klenutý, aniž by působil sudovitě, s dlouhými žebry, předhrudí dobře vyjádřené.

Spodní linie z profilu
Lehce stoupající, břicho však není vtažené.

Ocas
Nasazení ocasu se nachází poněkud hlouběji pod hřbetní linií, než je tomu u jiných srovnatelných plemen. Ocas je silný a dobře osrstěný. V klidu visí dolů, ve střehu a při práci je nesen vodorovně nebo také i výše.


KONČETINY

Hrudní končetiny
Všeobecná charakteristika - nohy jsou "vysoké", šlachovité, rovné a souběžné, nejsou však zeširoka postavené.

Ramena
Dlouhá a šikmá. Dobře přiléhající. Silně osvalená. Dobré úhlení lopatky a nad-loketního kloubu.

Nadloktí
Šikmo postavené, dostatečně dlouhé a silné.

Lokty
Volné a rovně položené. Nejsou vbočené dovnitř, ani vybočené směrem ven.

Předloktí
Dlouhé, rovně stavěné.

Zápěstní kloub
Silný, pevný.

Záprstí
Šlachovité, mírně šikmo postavené.

Přední tlapy
Silné, postavené rovně ke středu těla. Prsty přiléhají k sobě a jsou klenuté. Pro plemeno jsou typické delší prostřední prsty, proto nejsou vadou. Drápy jsou světle až tmavě šedé. Polštářky dobře pigmentované, pevné.

Pánevní končetiny
Všeobecná charakteristika - nohy jsou "vysoké", šlachovité resp. dobře osvalené. Jsou postavené souběžně, nejsou vbočené ani vybočené.

Stehno
Dostatečně dlouhé, silné a dobře osvalené.

Kolenní kloub
Silný a pevný.

Bérec
Dlouhý, šlachy zřetelně vystupují.

Hlezno
Silné a pevné.

Nárt
Šlachovitý, postavený téměř svisle.

Zadní tlapy
Silné, kompaktní, bez paspárků. V ostatním stejné jako přední tlapy.


CHŮZE / POHYB
Pohyb je při všech druzích chodu prostorný a plynulý. Pánevní i hrudní končetiny jsou stavěné souběžně. Cvalový skok je dlouhý a plochý. Hřbet zůstává v klusu rovný. Mimochod je nežádoucí.

KŮŽE
Silná. Dobře, avšak nikoli příliš těsně přiléhající.

OSRSTĚNÍ

Srst


Krátkosrstí
Krátká (avšak delší a hustější než u většiny srovnatelných plemen), silná, velmi hustá, hladce přiléhající krycí srst.
Bez podsady anebo s nepatrným množstvím podsady.

Dlouhosrstí

Měkká, dlouhá krycí srst s podsadou nebo bez. Hladká nebo mírně zvlněná. Srst v místě nasazení uší dlouze přerůstá. Na špičkách uší je přípustná sametová srst. Délka srsti na bocích 3-5 cm, na spodní straně krku, na předhrudí a na břiše většinou poněkud delší. Dobré osrstění zadní strany hrudních končetin, jakož i kalhoty na pánevních končetinách, směrem dolů však kratší. U psů smíšeného původu se příležitostně vyskytuje kratší tvrdé osrstění ("stockhaar") se středně dlouhou, hustou a dobře přiléhající krycí srstí, hustou podsadou a středně vyvinutým osrstěním zadní části hrudních končetin a kalhot.

Barva
Stříbrná, srnčí nebo myší šeď, jakož i přechody mezi těmito barevnými odstíny. Hlava a uši jsou většinou mírně světlejší. Bílé znaky jsou přípustné pouze v nepatrné míře na hrudi a na prstech. Příležitostně se středem hřbetu táhne více či méně výrazný tmavý "úhoří pruh". Psi s vysloveně červenožlutým "pálením" smějí dostat nejvýše známku "Dobrý". Hnědé pálení je závažnou vadou.


VELIKOST A HMOTNOST
Kohoutková výška
Psi 59 až 70 cm (ideální velikost 62 - 67 cm)
Feny 57 až 65 cm (ideální velikost 59 - 63 cm)

Hmotnost
Psi cca. 30 až 40 kg
Feny cca. 25 až 35 kg

VADY
Každá odchylka od výše uvedených vlastností musí být považována za vadu, jejíž hodnocení by mělo být přímo úměrné stupni odchylky.

Závažné vady
- Výrazné odchylky v typu.
- Netypičnost vzhledem k pohlaví.
- Hrubé odchylky ve velikosti a proporcích.

Obličejová část hlavy
Hrubé odchylky, např. příliš silné pysky, krátká nebo špičatá morda

Čelisti a chrup
Chybění více než dvou PM1 nebo M3

Oči
Lehké, především lehké a jednostranné chyby očních víček

Uši
Vysloveně krátké nebo dlouhé, nestočené.

Hřbet
Výrazný propadlý nebo kapří hřbet. Přestavěný hřbet.

Hrudník, břicho
Sudovitý hrudník, nedostatečná hloubka nebo délka hrudníku. Vtažené břicho.

- Hrubé anomálie v postavení končetin, např. nedostatečné úhlení, vybočené lokty, otevřené tlapy.
- Volná kůže na krku (lalok). Velké odchylky ve tvaru těla a osvalení.
- Silně vyjádřený sudovitý nebo kravský postoj.
- Špatný chod v jednotlivých druzích pohybu, také nedostatečný posun - mimochod.
- Hrubé nedostatky, např. velmi jemná nebo velmi hrubá kůže.
- Přechody mezi variantami srsti stanovenými standardem.
- Chybějící osrstění na břiše a uších (kožené uši). Vlnitá srst na velké části těla u krátkosrsté variety. Vysloveně kudrnaté nebo přiléhavé osrstění u dlouhosrsté variety.
- Odchylky od odstínu šedi, jako např. nažloutlá nebo nahnědlá barva. Hnědé pálení.
- Značné odchylky ve velikosti nebo v hmotnosti (např. více než 2 cm v kohoutkové výšce).
- Ostatní hrubé nedostatky.
- Mírné nedostatky v povaze.


VYLUČUJÍCÍ VADY

- Absolutně netypický, především těžkopádný nebo tělesně slabý.
- Absolutně nevyrovnané proporce.
- Absolutně netypický, např. hlava připomínající buldoka.

Obličejová část hlavy
Absolutně netypická, např. prohnutý nosní hřbet.
Čelisti a chrup
Předkus, podkus, chybění dalších zubů.

Oči
Entropium, ektropium.

Uši
Absolutně netypické, např. odstávající.

Hřbet
Silně propadlý nebo kapří hřbet, silně přestavěný hřbet.

Hrudník, břicho
Vysloveně sudovitý nebo deformovaný hrudník.

- Vysloveně silný lalok.
- Rachitické nebo deformované nohy.
- Chronická ochablost.
- Nedostatky, které vysloveně brání pohybu v jednotlivých druzích chůze.
- Deformace a vady kůže.
- Částečně nebo úplně bez srsti.
- Jiná barva než šedá. Rozsáhlé hnědé pálení. Bílé znaky na jiných částech těla než na hrudi a tlapách.
- Vysloveně nadměrná nebo nedostačující výška.
- Ostatní deformace. Nemoci, které je nutno považovat za dědičné, např. epilepsie.
- Nedostatky v povaze, např. plachost nebo bázlivost.

Výše uvedený přehled vad nemůže přirozeně obsáhnout všechny vyskytující se vady a proto je nutno jej považovat za soupis příkladů vad.0

Poznámka
Psi musejí vykazovat dvě zřetelně normálně vyvinutá varlata, zcela sestouplá v šourku.

Obrazek

v

Maďarský ohař krátkosrstý

2. 4. 2008

Auvergnéský ohař


(Braque d‘Auvergne)
Standard F:C:I: č. 180 / 02.04:2004/ F
Původ: Francie

Datum zveřejnění platného standardu: 24.03.2004

Použití: ohař (stavěcí pes)

Klasifikace F.C.I.: skupina 7 stavěcí psi (ohaři)
Sekce 1.1 stavěcí psi kontinentální krátkosrstí
S pracovní zkouškou

Krátký výtah z historie:
Auvergnéský ohař je velmi starobylá rasa, která se vyskytuje již více jak dvě století v oblasti Cantal. Její původ vychází ze stejných kořenů, jako u ostatních krátkosrstých stavěčů, je to produkt selektivního chovu, jehož se účastnili Maltézští rytíři. Plemeno bylo vyšlechtěno lovci pro jejich potřebu, je to plemeno s velmi typickou identitou, k níž přispívá také jeho zbarvení.

Celkový vzhled:
Středního vzrůstu, kompaktní; Je to pes silný, se silnou kostrou, aniž by byl přehnaně těžký, zachovávající si brakoidní typ, s lehkým pohybem a působící elegantně, k čemuž přispívá jeho zbarvení a harmoničnost jeho proporcí. Jeho tělesná stavba mu umožňuje prostorný a pružný pohyb, kterým může pracovat po celý den i v těch nejobtížnějších terénech.

Důležité proporce:
  • Tělo: délka těla (od předního bodu lopatky až k sedacímu hrbolu) je přibližně stejná, jako výška v kohoutku. Výška hrudníku (hloubka) = polovině výšky v kohoutku.
  • Hlava: délka nosní partie je o něco menší či stejná jako délka mozkovny.

Použití/ povaha:
Je to pes jemný, velmi přátelský, inteligentní a učenlivý. Jeho výcvik je založen především na rozvíjení jeho vrozených schopností. Jeho čich je velmi jemný. Velmi dobře se přizpůsobuje životu v rodině.


Hlava:
  • Část mozková:
    - Linie mozkovny a nosního hřbetu:
    jsou lehce rozbíhavé směrem dopředu (typické pro brakoidy). Hlava je dlouhá, ve správných proporcích vzhledem k tělu, u fen poněkud lehčí. Při pohledu seshora se tvar mozkovny blíží oválu. Týlní hrbol je málo výrazný. Šířka v oblasti očnic je stejná, jako délka mozkovny.

    - Nadočnicové oblouky:
    výrazné;

    - Stop:
    středně výrazný;
  • Část obličejová:
    - Nos:
    je vždy černý, dost velký, lesklý, s dobře otevřenými nozdrami. Jeho horní linie je v prodloužené linii nosního hřbetu.

    - Čenichová (nosní) partie:
    její délka se blíží délce mozkovny. Nosní hřbet je rovný.

    - Pysky:
    jsou dosti vyvinuté. Horní pysk překrývá spodní. Koutky jsou patrné, netvoří však záhyb (kapsu). Při pohledu z profilu dávají pysky nosní partii hranatý tvar.

    - Čelisti:
    silné, stejně dlouhé. Zuby silné. Skus nůžkový nebo klešťový.

    - Oči:
    spíše velké, oválné, tmavě oříškové, dobře umístěné v očních jamkách, mající výraz živý, milý a přátelský. Oční víčka jsou dobře pigmentovaná, spojivky nejsou viditelné.

    - Uši:
    jsou zavěšené spíše vzadu. Jsou nasazené ve výši spojnice, kterou tvoří horní linie nosního hřbetu a očí. Když něco upoutá psovu pozornost, může uši pozvednout až k této linii. Závěs se mírně stáčí směrem dovnitř, není však ani sočený, ani plochý, ucho je pružné a má saténovou texturu. Jeho konec je mírně zaoblený. Natáhneme-li ucho dopředu, dosahuje až ke kořeni nosu, nepřesahuje však jeho konec.
Krk:
Je spíše delší, dobře uložený mezi lopatkami, lehce klenutý. Je na něm patrný mírný lalok. Jeho délka je téměř stejná, jako délka hlavy.

Tělo:
  • Hřbetní linie: pevná, rovná.
  • Kohoutek: je zřetelný.
  • Hřbet: úzký, plochý a krátký. Obratlové trny nejsou patrné.
  • Bedra: pevně spojená s hřbetem, jsou široká, zvláště u fen, velmi mírně klenutá.
  • Záď: šikmá (se hřbetní linií svírá úhel 35°), kyčelní výstupky jsou viditelné.
  • Hrudník: dlouhý s hluboký, dosahující až k loketnímu kloubu. V části transversální má formu oválnou (jako vejce), je dobře klenutý, bez zlomu ve spodní partii.
  • Spodní linie: směrem k břichu se mírně zvedá, břicho není vtažené. Slabiny jsou hluboké, málo vtažené, spojené s kyčlemi.
Ocas:
je nasazen dost vysoko. Musí být nesen horizontálně. Ke špičce se zužuje, není příliš tenký. Krátí se na délku 15 – 20 cm. Je-li nekrácený, dosahuje k hlezennímu kloubu, aniž by jej přesahoval.

Končetiny:
Jsou postaveny v ose těla.
  • Přední končetiny: přímé.
  • Lopatka: silná, dobře osvalená, mající dost prostoru pro pohyb. Je šikmá, s horizontálou svírá úhel 45°.
  • Loket: leží ose těla.
  • Přední noha: je silná a dlouhá, svalnatá a rovná.
  • Carpus: silný, bez rachitických změn.
  • Metacarpus: krátký, při pohledu z profilu mírně šikmý.
  • Zadní končetiny: Dobře zaúhlené, pohybují se paralelně.
  • Stehna: svalnatá.
  • Hlezna: suchá a dobře modelovaná (s patrnou sítí šlach).
  • Metatarsus: krátký a nikdy slabý.
  • Tlapky: o něco delší, než „kočičí“, o něco kratší, než „zaječí“. Nevytáčejí se ani ven, ani dovnitř. Drápy jsou silné a krátké; polštářky jsou tvrdé a odolné. Prsty jsou sevřené.
Pohyb:
krok střední amplitudy, ale v pružném rytmu, který dovoluje psovi jeho všeobecně známou odolnost. Jeho obvyklý lovecký pohyb je střední cval, pravidelný a lehce houpavý.

Kůže:
dost jemná, spíše volnější, ne však příliš volná.

Vzhled:
  • Srst: krátká, nepříliš jemná, nikdy tvrdá, lesklá.
Zbarvení:
  • Tělo: černé s bílým stříkáním různé intenzity. Podle rozdílnosti stříkání rozeznáváme dva typy: stříkaný nebo šedavý (podle našich zvyklostí se přikláním k označení : stříkaný a modrý bělouš).
    Tato barevná rozdílnost nemůže sloužit k rozhodování při hodnocení jedinců stejné kvality.
  • Hlava: musí být černá, dává se přednost tomu, je li maska rozdělena bílou lysinkou, dosahující až na hlavu. Může pokrývat i laterální části čenichové partie. Ucho bílé a stříkané nebo jedna strana hlavy bílá a stříkaná nemohou být považovány za chybu.
Výška:
Výška v kohoutku: (pro obě pohlaví je tolerance +2 cm a – 1 cm)
  • Psi: 57 – 63 cm
  • Feny: 53 – 59 cm
Chyby:
všechny odchylky od výše řečeného musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
  • Linie nosního hřbetu a mozkovny rovnoběžné
  • Hlava příliš široká v oblasti očnic
  • Viditelné spojivky
Těžké vady:
  • Linie mozkovny a nosního hřbetu sbíhavé (dopředu)
  • Nosní hřbet konkávní či konvexní
  • Ucho nasazené příliš vysoko, příliš krátké, ploché, stočené do vývrtky
  • Pysky volné (větrné), příliš krátké, nosní partie špičatá
  • Příliš úzká sternální partie
Vylučující vady:
  • Povaha:
    - Pes agresivní nebo bázlivý
  • Hlava:
    - Chybějící typ brakoida
    - Předkus nebo podkus, přesahující 1 cm mezi řadami řezáků
    - Absence PM1 je tolerována
    - Vylučující je chybění 2 dalších premolárů(PM2 – PM3) nebo každého dalšího zubu, včetně PM4
    - Entropium nebo ektropium nebo stopy po chirurgickém zákroku, korigujícím tuto vadu.
  • Končetiny:
    - Přítomnost paspárků nebo stopy po jejich odstranění
  • Zbarvení:
    - Celý bílý nebo celý černý
    - Absence stříkání
    - Náznaky pálení nebo odstín „pečeného chleba“ (plavý)
    - Depigmentace nosní houby
    - Depigmentace víček
    - Žluté oko (dravčí). Nestejně zbarvené oči.
  • Výška:
    - Jedinec, vybočující z hranic, stanovených standardem včetně tolerance. Všichni psi, u nichž budou jasně patrné anomálie fyzického vývoje, musí být diskvalifikováni.
NB:
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.

Tento standard vstupuje v platnost od počátku září 2004.


Pracovní standard:
Vypracoval Spolek přátel auvergnéského ohaře

Auvergnéský ohař je stavěcí pes kontinentálního typu pocházející z Francie. Jeho loveckým pohybem je tzv. "ekonomický cval", lehce houpavý, s krátkými skoky, ale v pružném rytmu, který umožňuje jeho typickou vytrvalost. Tento cval může střídat klusem, zvláště v případě přechodu do hustější vegetace, při překonávání překážek či ověřování pachů a v tomto případě živě se pohybující prut není žádnou chybou.

Jeho "kontinentální" hledání, středně prostorné, mu umožňuje, aniž by tak činil mechanicky, dobře prohledat terén.

Má vrozeno schopnost udržovat si snadno kontakt s vůdcem, a to, stejně jako hustota porostu, má vliv na prostornost a hloubku jeho hledání i způsob pohybu. Tato jeho schopnost mu umožňuje také reagovat na požadavky svého vůdce, ale vždy by si měl udržet určitou samostatnost. V jeho práci se vždy spojuje hledání a reakce na jednotlivé podněty (pachy), na které reaguje razantně.

Držení hlavy během akce je v prodloužené linii hřbetu a s nosem mírně skloněným. Kontrolování pachů u země, jsou-li krátké a průkazné, nemají být považovány za chybu. Vystavuje ve stoje, pevně, ne však ztrnule, způsob vystavení se liší podle druhu přítomné zvěře, typu terénu, vzdálenost závisí na vlivech, které působí na šíření pachu zvěře, a tak může vystavovat na natažených nohou s hlavou vysoko, ale i na pokrčených nohou s hlavou směřující k zemi. Jeho postupováni je obezřetné.

Auvergnéský ohař, vyhledávaný pro svoji všestrannost snadnou adaptabilitu, je především stavěcim psem pro praktické využití při lovu a jak vědí jeho chovatelé, vůdci i rozhodčí, nesmí nikdy ztratit ze zřetele upevňování těchto jeho schopností.



Maďarský ohař krátkosrstý - vizsla


(Rövidszörü Magyar Vizsla)
Standard FCI č. 239 /německý originál z 13. 09. 2000/
Z německého originálu přeložil: Michálek, Dvořák (11. 11. 2000)

Země původu: Maďarsko
Datum zveřejnění platného originálu standardu: 6. 4. 2000
Použití: Všestranně lovecky upotřebitelný pes pro lov v poli, na vodě i v lese. Jeho charakteristickými vlastnostmi jsou zejména výrazný smysl pro stopu, pevné vystavování, vynikající vlohy pro přinášení a cílevědomé sledování stopy na vodě při velké ochotě k vodní práci. Dobře zvládá práci v obtížném terénu i extrémní počasí. Nesmí projevovat bázlivost po výstřelu, strach ze zvěře, absenci vloh k vystavování a přinášení a nechuť k vodní práci. Pro svou bezproblémovou povahu a přizpůsobivost je vhodný i k držení v bytě.

Klasifikace FCI: Skupina 7 - ohaři
Sekce 1 - kontinentální ohaři s požadovanou zkouškou z výkonu (polní a vodní práce)

Historie a původ:
Předkové maďarského ohaře přišli do své vlasti společně s kočujícími maďarskými kmeny. První stručnou zmínku o těchto psech lze doložit již v dokumentech ze 14. století. Jeho význam pro lov však výrazněji rostl teprve od 18. století. Koncem 19. století pak byly v Maďarsku pořádány soutěže pro ohaře, jichž se s velkým úspěchem zúčastnili také ohaři maďarští. Na vzniku tohoto plemene se podílela také jiná plemena loveckých psů. Cílevědomý chov začal v roce 1920 a v roce 1936 byl maďarský ohař uznán mezinárodní kynologickou organizací FCI jako samostatné plemeno.

Všeobecná charakteristika:
Středně velký elegantní lovecký pes ušlechtilého vzhledu s krátkou žemlově zbarvenou srstí. Spíše lehká suchá stavba těla tvoří harmonii mezi krásou a sílou.

Důležité proporce:
  • Délka těla mírně překračuje kohoutkovou výšku.
  • Hloubka hrudníku dosahuje téměř poloviny kohoutkové výšky.
  • Čenichová partie je o něco kratší než polovina délky celé hlavy.
Povaha:
Živá, přátelská, vyrovnaná, lehce cvičitelný. Navázání kontaktu s vůdcem patří k jeho základním vlastnostem. Nesnáší hrubé zacházení a nesmí být ani agresivní, ani bázlivý.

Hlava:
Suchá, ušlechtilá, s dobrými proporcemi.
  • Lebka:
    Přiměřeně široká, mírně klenutá, s nepříliš výraznou čelní brázdu, která probíhá ve směru stopu. Oční oblouky jsou výrazné, stop je mírný.

  • Obličejová část:
    - Nos: je dobře vyvinutý se širokými nozdrami, jeho barva ladí s tmavým tónem srsti.

    - Morda: Čenichová partie je tupá, ne zašpičatělá, dobře osvalená se silnými čelistmi. Hřbet nosu je rovný. Pysky jsou přiléhavé, nikoliv převislé.

    Čelisti / zuby: Čelisti jsou silné s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, přičemž horní řada řezáků překrývá bez mezery spodní a zuby stojí přiměřeně kolmo; 42 zdravých zubů dle zubního vzorce. Líce jsou silné, dobře osvalené.

    Oči: Oči jsou středně velké a mírně oválné. Oční víčka jsou dobře uzavřena. Pohled živý, inteligentní. Barva očí je hnědá a ladí s barvou srsti, přičemž přednost se dává tmavší barvě.

    Uši: Uši jsou nasazeny mírně vzadu a středně vysoko. Ušní boltce jsou jemné a přiléhají k lícím. Mají tvar zakulaceného V a jejich délka tvoří tři čtvrtiny délky hlavy.

Krk:
Středně dlouhý, přiměřený k tělu, dobře osvalený, mírně klenutý, bez rušivého laloku.

Trup:
Kohoutek je výrazný a svalnatý. Hřbet je pevný, rovný, dobře osvalený. Trnové výběžky mají být zakryty svalstvem. Bedra jsou krátká, široká, pevná, osvalená, rovná či mírně klenutá. Přechod od hřbetu k bedrům je kompaktní a pevný. Záď je široká a dostatečně dlouhá, dobře osvalená, ne krátká, k nasazení ocasu mírně spáditá, nesmí být sražená. Hrudník je hluboký a široký s výrazným osvaleným předhrudím, hrudní kost má sahat co nejdále dozadu. Hloubka hrudníku má dosahovat k loktům. Žebra jsou mírně klenutá. Spodní linie tvoří elegantní oblouk, břicho je napjaté a lehce vtažené.

Ocas:
Poměrně nízko nasazený, silný v nasazení, ke špičce se zužuje. V zemích, kde není kupírování zákonem zakázáno, se s ohledem k loveckému využití krátí o jednu čtvrtinu. Pokud není zkrácen, dosahuje až k hlezennímu kloubu a je rovný, případně lehce šavlovitě zahnutý. Při pohybu je nesen vodorovně. Ocas je dobře a hustě osrstěn.

Končetiny:
  • Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu rovnoběžné, při pohledu zboku kolmé a dobře podsunuté pod tělem, mají dobře utvářené kosti a silné svalstvo.
  • Lopatka je dlouhá, šikmá a ploše přiléhající. V pohybu je pružná a je výrazně osvalená. Dobré zaúhlení mezi lopatkou a ramenní kostí.
  • Ramenní kost je dlouhá a dobře osvalená.
  • Lokty těsně přiléhají k tělu, nejsou ani vytočené, ani stočené dovnitř. Dobré zaúhlení mezi ramenní kostí a předloktím.
  • Předloktí je rovné a dlouhé, dostatečně osvalené se silnými, nikoliv však hrubými kostmi.
  • Zápěstí je suché a pevné.
  • Nadprstí je krátké a jen mírně šikmé.
  • Tlapy jsou lehce oválné s pevně sevřenými, dobře klenutými silnými prsty a silnými hnědými drápy. Pevné a odolné polštářky šedavého odstínu. V klidu i pohybu jsou tlapy rovnoběžně.
  • Pánevní končetiny jsou při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné, při pohledu zboku správně zaúhlené se silnými kostmi.
  • Stehno je dlouhé, osvalené, s odpovídajícím zaúhlením mezi pánví a stehnem.
  • Kolena jsou dobře zaúhlená.
  • Lýtka dlouhá, osvalená a šlachovitá. Délka lýtka odpovídá přibližně délce stehna. Dobré zaúhlení mezi lýtkem a hleznem.
  • Hlezno je silné, suché a šlachovité, poměrně nízko položené.
  • Nadnártí je kolmé, krátké a suché.
  • Tlapy pánevní končetiny viz tlapy hrudních končetin.
Pohyb:
Typickým chodem je pružný a elegantní prostorný klus s prostorným a dlouhým krokem. V poli hledá vytrvalým cvalem. Při pohybu je hřbet pevný a zůstává ve vodorovné poloze. Nežádoucím typem pohybu je mimochod.

Kůže:
Pevně přiléhá k tělu, netvoří záhyby a je dobře pigmentovaná.

Srst:
Krátká a hustá, má být pevná a tuhá, na hlavě a na boltcích je jemnější, hedvábná a kratší, na spodní straně ocasu naopak o trochu delší. Srst má pokrývat celé tělo, břišní krajina je však méně osrstěná. Srst nemá podsadu.

Zbarvení:
Různé odstíny žemlové barvy. Ušní boltce mohou být tmavší, jinak jednotné zbarvení. Červené, hnědavé nebo vybledlé barevné tóny jsou nežádoucí. Malá bílá skvrna na předhrudí nebo na hrdle do průměru 5 cm stejně jako bílé odznaky na prstech tlap nejsou vadou. Barva pysků a očních víček odpovídá barvě nosu.

Velikost:
Kohoutková výška
  • psi: 58 - 64 cm
  • feny: 54 - 60 cm
Zvyšovat kohoutkovou výšku je nežádoucí, vhodné je usilovat o střední velikost. Statická a dynamická vyrovnanost a symetrie jsou důležitější než v centimetrech naměřená výška.

Vady:
Jako chyba musí být posouzena každá odchylka od uvedených údajů, hodnocení chyby by pak mělo být přímo úměrné stupni odchylky.

Vylučující vady:
  • výrazné odchylky od standardu plemene
  • hrubé odchylky od pohlavního výrazu
  • netypická hlava
  • skvrnitý nos
  • převislé pysky a volné otevřené koutky
  • předkus, podkus, nepravidelný skus, jakož i přechodné formy
  • chybění jednoho nebo více zubů ze skupiny řezáků (I), špičáků (C) nebo třenových zubů (P2 až 4 ) a stoliček (M 1 a 2), absence více než dvou třenových zubů P1. Neprořezané zuby se hodnotí jako chybějící
  • nadpočetné mimo řadu rostoucí zuby
  • rozštěp patra či pysku
  • světle žluté oko, příliš volná víčka, ektropium, entropium, dvojitá řada řas
  • výrazný lalok pod krkem
  • vlčí drápky, tzv. paspárky
  • špatná mechanika pohybu
  • netypické osrstění
  • tmavohnědá či světle žlutá barva, vícebarevnost, nejednotná barva, bílá hrudní skvrna v průměru větší než 5 cm
  • bílé tlapy
  • nedostatečně pigmentovaná kůže, oční víčka a pysky
  • kohoutková výška odchylující se o více než +-2 cm od standardu
  • bázlivá povaha
Poznámka:
Psi musí mít patrná dvě varlata plně sestouplá v šourku.


Pracovní standart – maďarský ohař krátkosrstý a drátosrstý
Maďarský ohař je pes všestranný a v práci velmi náruživý, schopný uplatnit své vrozené kvality při práci na jakékoliv zvěři (pernaté, srstnaté i vysoké) a ve všech terénech (pole, les, voda). Je to lovec aktivní, odolný a vytrvalý.

Vizsla je pes středně rychlý.

Jeho hledání je stálé, vyrovnané a harmonické, s lehce houpavým pohybem beder v hustých podrostech. Roztěkanost je akceptovatelná u MOD, pokud zůstává hledání energické.

Hlava má být držena v prodloužené linii hřbetu, pes ji může zvednout pro zachycení pachů z větší dálky, zejména pak v odkrytém terénu, ale šikmá linie zůstává stále u země. Ověřování pachů u země je povoleno, pokud nenaruší harmonii a pravidelnost hledání.

Ocas je držen nejlépe v prodloužení zádě, při vystavování zůstává dokonale nehybný.

Kontinentální hledání vizsly je metodické, inteligentní a systematické. Jeho zahájení a ukončení jsou přizpůsobeny hustotě prohledávaného porostu.
Pes musí udržovat kontakt s vůdcem, dává mu najevo, jak se situace vyvíjí.

Vystavení je tvrdé, krk napnutý, pozorný zrak vyjadřuje jistotu, nehybná hlava směřuje ke zvěři, ocas v prodloužení zádě.
Vzpřímená pozice je ideální pro to, aby zvěř neunikla, ale i razantnější chování je povoleno, pokud je pes blízko zvěře.

Při vyběhnutí zvěře pes zůstává klidným, pozorným, stále napjatým.

Aport musí být vrozený, efektivní, pes nesmí mačkat. Aport z vody musí být pro psa potěšením.

Obrazek

Výmarský ohař - Standard

FCI - Standard č. 99 / 13. 02. 2002 / D
Výmarský ohař
ZEMĚ PŮVODU: Německo.
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 27. 02. 1990.
POUŽITÍ: všestranný lovecky upotřebitelný pes (ohař).
KLASIFIKACE FCI: Skupina 7 Ohaři.
Sekce 1,1 Kontinentální ohaři,
Typ »braka«.
S pracovní zkouškou.
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: O vzniku výmarských ohařů panují četné teorie. Jisté je jen to, že výmarští ohaři, kteří tehdy ještě vedli hodně krve takzvaných vodicích psů, byli chováni již v první třetině 19. století na výmarském dvoře.
V polovině století (tedy před počátkem čistokrevného chovu) spočíval chov psů téměř výhradně v rukou myslivců z povolání a lesníků ve středním Německu - především v okolí Výmaru a v Duryňsku, kteří chovali psi většinou jen na základě jejich výkonnosti. Když dny takzvaných vodicích psů skončily, křížili tito myslivci a lesníci své psy také s křepeláky a chovali dále tyto křížence. Zhruba od roku 1890 bylo toto plemeno chováno plánovitě a vedeno v plemenné knize. Vedle krátkosrstého výmarského ohaře se již před přelomem století začala vyskytovat také dlouhosrstá varieta, i když zpočátku jen ojediněle. Výmarský ohař byl od počátku vedení v plemenné knize chován čistokrevně, tedy v podstatě bez vkřižování jiných plemen, především pointerů. Díky tomu je výmarský ohař pravděpodobně nejstarším německým plemenem ohařů, které se chová již zhruba 100 let čistokrevně.

CELKOVÝ VZHLED: Středně velký až velký lovecky upotřebitelný pes. Účelný pracovní typ, krásného vzhledu, šlachovitý, se silným osvalením. Samčí popřípadě samičí typ musí být výrazně odlišeny.

DŮLEŽITÉ PROPORCE:
· Délka trupu ke kohoutkové výšce zhruba 12 : 11.
· Délkové proporce hlavy: délka tlamy od špičky čenichu až k počátku čela poněkud přesahuje délku mozkovny od počátku čela k týlnímu hrbolu.
· Hrudní končetiny: vzdálenost loktů od středu nadprstí a od loktů od kohoutku je přibližně stejná.
CHOVÁNÍ / CHARAKTER (POVAHA): Všestranný, lehce ovladatelný, povahově pevný a náruživý lovecky upotřebitelný pes se systematickým a vytrvalým hledáním, nikoliv však nadměrného temperamentu. Nos pozoruhodné kvality. Ostrý na škodnou a dravou zvěř; také ostražitý, ale nikdy agresivní. Spolehlivý ve vystavování a v práci ve vodě. Pozoruhodný sklon k práci po ráně.
HLAVA:
MOZKOVNA:
Lebka: V harmonickém poměru k výšce a lebce obličejové části hlavy. u psů širší než u fen, ale u obou je šíře mozkovny mezi ušima v dobrém poměru k celkové délce hlavy. Uprostřed čela prohlubeň. Týlní hrbol lehce až mírně vystupující. Za očima dobře patrný jařmový oblouk.
Stop: odsazení čela mimořádně malé.
LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI:
Nosní houba: velká, přesahující přes dolní čelist. Tmavě masově zbarvená, směrem dozadu pozvolna přecházející v šedou.
Tlama: dlouhá a zejména u psů silná, z profilu působí téměř hranatě. Hlava v oblasti špičáků a trháků přibližně stejné šířky. Hřbet nosu rovný, často poněkud klenutý, nikdy nesmí být prohnutý směrem dolů.
Pysky: mírně převislé; okraje pysků stejně jako patro masově zbarvené. Malý koutek.
Čelisti / zuby: Čelisti silné. Chrup úplný, pravidelný a silný. Řezáky se navzájem dotýkají (nůžkový skus).
Líce: svalnaté a zřetelně vyznačené. »Suchá hlava«.
Oči: Jantarově zbarvené, tmavé až světlé, inteligentního výrazu. Ve štěněčím věku blankytně modré. Kulaté, nepatrně šikmo uložené. Oční víčka dobře přiléhající.
Visící uši: široké a poměrně dlouhé, dosahující zhruba ke koutku tlamy. Vysoko nasazené, v nasazení úzké, na konci špičatě zaoblené. V pozornosti lehce dopředu natočené, se záhybem.

KRK: Ušlechtile působící a nesený, horní linie klenutá. Svalnatý, téměř kulatý, ne příliš krátký, suchý. K plecím se rozšiřuje a ladně přechází do hřbetní a hrudní linie.

TRUP:
Horní linie z profilu: Od klenuté linie krku přes dobře vyjádřený kohoutek přechází horní linie harmonicky v relativně dlouhý, pevný hřbet.
Kohoutek: dobře vyjádřen.
Hřbet: pevný a svalnatý, bez pronesení. Vzadu není přestavěn. Poněkud delší hřbet není vadou, protože jde o charakteristický znak plemene.
Záď: pánev dlouhá a přiměřeně šikmo postavená.
Hruď: silná, ale ne přehnaně široká; s dostatečnou hloubkou - dosahuje téměř až k lokti - a s dostatečnou délkou. Hrudník dobrého klenutí, aniž by působil sudovitým dojmem, s dlouhými žebry, předhrudí dobře vyjádřené.
Dolní linie z profilu a břicho: Lehce stoupající, břicho ale není vtažené.
OCAS: Nasazení ocasu poněkud níž pod linií hřbetu než u jiných srovnatelných plemen. Ocas silný a dobře osrstěný. V klidu volně visí; při vzbuzené pozornosti psa a při práci nesen vodorovně, nebo také výš.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY:
Všeobecně: Běhy »vysoké«, šlachovité, rovné a rovnoběžné; nejsou postaveny široce.
Plece: Dlouhé a šikmé. Dobře přiléhající. Silně osvalené. Dobré zaúhlení lopatky v ramenním kloubu.
Nadloktí: šikmo postavené, dostatečně dlouhé a silné.
Loket: volný a rovnoběžně uložený. Není vytočen ven ani vtočen dovnitř.
Předloktí: dlouhé, rovně postavené.
Zápěstí: silné, pevné.
Přední nadprstí: šlachovité, lehce šikmo postavené.
Tlapy hrudních končetin: Silné. Postavené rovně ke středu těla. Prsty těsně sevřené a dobře klenuté. Delší prostřední prsty jsou typickým znakem plemene, a proto nejsou vadou. Drápy světle až tmavě šedé. Polštářky tlap dobře pigmentované, tvrdé a odolné.

PÁNEVNÍ KONČETINY:
Všeobecně: Běhy »vysoké«, šlachovité respektive dobře osvalené. Rovnoběžně postavené, nejsou vytočeny ven ani vtočeny dovnitř.
Stehna: dostatečně dlouhá, silná a dobře osvalená.
Kolenní klouby: silné a pevné.
Lýtka: dlouhá, šlachy výrazně vystupující.
Hlezno: silné a pevné.
Nárt: šlachovitý, téměř kolmo postavený.
Tlapy pánevních končetin: silné, kompaktní a bez paspárků. Jinak jako tlapy hrudních končetin.
CHODY: Průběh všech chodů prostorný a plynulý. Pánevní a hrudní končetiny rovnoběžně se pohybující. Cval je dlouhý a plochý. V klusu zůstává hřbet rovný. Mimochod je nežádoucí.
KŮŽE: Silná. Dobře přiléhající, ale nepřiléhá příliš těsně.
OSRSTĚNÍ
SRST:
· Krátká srst: Krátká (ale delší a hustší než u většiny srovnatelných plemen), silná, velmi hustá a hladce přiléhající krycí srst. Bez podsady nebo jen s malým množstvím podsady.
· Dlouhosrstá varieta: Měkká, dlouhá krycí srst s podsadou nebo bez ní. Hladká nebo lehce zvlněná. Srst v nasazení uší lehce přepadající. Na špičkách visících uší je přípustná sametová srst. Délka srsti po stranách 3 - 5 cm, na spodní straně krku, na předhrudí a na břiše většinou trochu delší. Dobré praporce a kalhoty, avšak směrem dolů kratší. Ocas s dobrou vlajkou. Prostor mezi prsty osrstěný. Osrstění hlavy méně dlouhé. Osrstění podobné patrové srsti se středně dlouhou a dobře přiléhající krycí srstí, hustou podsadou a středně vyvinutými praporci a kalhotami se někdy vyskytuje u psů se smíšenými geny.

BARVA: Stříbrná, srnčí hněď nebo myší šedá a přechody mezi těmito barevnými tóny. Hlava a uši většinou trochu světlejší. Bílé odznaky jsou přípustné jen v malém rozsahu na hrudi a na prstech. V některých případech je na středu hřbetu více nebo méně dobře vyjádřený tmavý »úhoří pruh«. Psi s vysloveně červenožlutým »pálením« mohou obdržet nanejvýš známku »dobrý«. Hnědé pálení je těžká vada.

VELIKOST A HMOTNOST :
Kohoutková výška: Psi: 59 až 70 cm (ideální míry: 62 - 67 cm),
Feny: 57 až 65 cm (ideální míry: 59 - 63 cm).
Hmotnost: Psi: cca 30 až 40 kg
Feny: cca 25 až 35 kg.

VADY: Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.

Obrazek